Narozen 23. 4. 1929. Po maturitě absolvoval studium na Právnické fakultě Karlovy univerzity (doktorát r. 1952). V letech 1952-56 byl asistentem na téže fakultě. V roce 1960 dosáhl vědeckého stupně kandidáta věd. V letech 1961-62 absolvoval postgraduální studium na „Institut des Ėtudes Européens“ v Turínu. V roce 1966 se habilitoval jako docent pro ústavní právo.V době „Pražského jara“ byl zvolen poslancem České národní rady a byl činný v reformním procesu. V ČNR byl pověřen přípravou nového volebního zákona. V témže roce se stal děkanem brněnské právnické fakulty, později však byl politickou represí zbaven všech funkcí a vyloučen z univerzity. V letech 1971-77 pracoval v České státní pojišťovně v Praze, v r. 1977 byl jako signatář Charty 77 propuštěn ze zaměstnání. Po sérii šikan odešel do ciziny, kde pracoval jako docent na Institutu pro politickou vědu mnichovské univerzity a v té souvislosti vyvíjel pedagogickou a vědeckou činnost. V letech 1990-93 se účastnil demokratizačního procesu v Československu. V té době mu byl udělen titul doktor věd (DrSc.) a byl jmenován univerzitním profesorem. V roce 1993 byl po návratu do vlasti jmenován soudcem Ústavního soudu ČR a byl mu udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity Dr.h.c. V letech 1994-95 přednášel na olomoucké univerzitě z pověření evropského programu „European Chair“ v oboru evropského srovnávacího ústavního práva.
V současnosti se zabývá zejména publikační činností.
